Konference v Brně rozvířila debatu o rekodifikaci civilního procesu
Dne 23. května 2018 uspořádala Česká advokátní komora a vydavatelství EPRAVO.CZ pro advokáty a širší právnickou veřejnost již tradiční a velmi vyhledávanou odbornou konferenci Soukromé právo. Konference se konala v brněnském hotelu Bobycentrum za hojné účasti z řad advokátek a advokátů, jakož i další odborné veřejnosti.
Již sedmý ročník konference krátce po deváté svým úvodním slovem zahájila a přítomné přivítala advokátka a prezidentka Unie rodinných advokátů JUDr. Daniela Kovářová (na snímku), která se ujala moderování celého konferenčního dne.
Dopolední blok se zaměřil na vysoce aktuální téma, a to na rekodifikaci civilního procesu. Se svými příspěvky vystoupila pracovní skupina Ministerstva spravedlnosti k rekodifikaci procesního práva a poté následovala odborná diskuse.
Jako první si připravil příspěvek „Řízení před soudem prvního stupně ve věcném záměru CŘS“ předseda pracovní skupiny pro rekodifikaci civilního práva procesního doc. JUDr. Petr Lavický, Ph.D., který současně působí na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Specializuje se na oblast civilního práva procesního a je autorem monografie věnované důkaznímu břemenu, hlavním redaktorem třísvazkového komentáře k civilně-procesním předpisům. Ještě, než přistoupil k svému vlastnímu tématu, krátce představil věcný záměr civilního řádu soudního, pracovní skupinu, kterou vede, jakož i historii celé rekodifikace civilního procesu.
Jeho příspěvek se zabýval vybranými otázkami civilního sporného řízení v prvním stupni. Doc. Lavický si v něm všímal především těch institutů, které se za současného stavu jeví jako problematické, především se zaměřil na koncentraci řízení, důsledky zcizení sporné věci, a poukázal na jejich odlišné pojetí v návrhu věcného záměru civilního řádu soudního. Jeho poslední poznámka pak mířila na institut prvního setkání s mediátorem. Doc. Lavický zaznamenal po zveřejnění věcného záměru CŘS vlnu zájmu mediátorů ohledně navrhované úpravy tohoto institutu s tím, že podle jeho slov není záměrem pracovní skupiny toto první setkání s mediátorem zcela vyloučit, ale navrhují jej jako možnost, nikoli nutnost, která v mnohých případech jen zbytečně protahuje soudní řízení. Podle jeho slov nemá smysl nařizovat první setkání s mediátorem tam, kde jedna ze stran s tím nesouhlasí, a nelze tedy oprávněně očekávat, že bude mít mediace úspěch.
Na snímku zleva: Petr Lavický, Eva Dobrovolná, Zdeněk Pulkrábek a Bohumil Dvořák.
Jako další vystoupil JUDr. Zdeněk Pulkrábek, Ph.D., soudce Krajského soudu v Plzni a odborný asistent na katedře občanského práva Fakulty právnické ZČU, se svým příspěvkem nazvaným „Postavení stran v civilním soudním řízení“. V něm se zaměřil na to, jak věcný záměr s ohledem na základní procesní zásady mění procesní postavení stran. Zmínil vliv stran na zahájení a ukončení řízení, jakož i na vymezení jeho předmětu, dále vliv stran na postup řízení a konečně též na zjišťování skutkového stavu. Zároveň upozornil, co se změní na jejich odpovědnosti. Závěrem velmi výstižně poznamenal, že věcný záměr civilního řádu soudního dává stranám více možností na straně jedné, na straně druhé na ně klade více odpovědnosti!
Další přednášející dopoledního bloku, JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL.M., působí jako soudce Nejvyššího soudu a je zároveň odborným asistentem na katedře občanského práva PF UK v Praze. Ve své publikační činnosti se věnuje zejména civilnímu procesu. Jeho příspěvek „Povinné zastoupení advokátem“ se zaměřil na problematiku povinného zastoupení advokátem v návrhu věcného záměru civilního řádu soudního. Zkoumal jednak důvody, které k návrhu takového řešení vedou, a upozornil dále na důsledky nesplnění povinnosti být zastoupen advokátem. Podle jeho slov je dnešní pojetí zastoupení advokátem velmi úzké a vysvětlil také, proč věcný záměr počítá se zastoupením advokátem již v prvním stupni řízení. Zdůraznil v této souvislosti zejména profesionalitu a efektivitu řízení, ale i to, že advokát by plnil mj. funkci jakéhosi filtru i před samotným zahájením řízení, navíc lze očekávat i větší pravděpodobnost smírného vyřešení sporu, nehledě na lepší ochranu zájmů a rovnost stran a procesně ekonomičtější postup řízení.
Poslední vystupující dopoledního bloku, členka rekodifikační skupiny JUDr. Eva Dobrovolná, Ph.D., LL.M., která vyučuje civilní proces na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a pracuje jako asistentka soudce Nejvyššího soudu, přednesla téma „Koncepce opravných prostředků v návrhu věcného záměru civilního řádu soudního“. Jak uvedla, věcný záměr civilního řádu soudního přichází s novým systémem a koncepcí opravných prostředků. Za opravné prostředky se považují jenom takové návrhy na změnu nebo zrušení rozhodnutí, s nimiž jsou spojeny devolutivní a zpravidla též suspenzivní účinky. Z toho důvodu věcný záměr civilního řádu soudního za opravné prostředky považuje odvolání, dovolání a stížnost. Žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost na rozdíl od současné právní úpravy považuje za jiné prostředky nápravy. V rámci příspěvku pak doktorka Dobrovolná přehledově přiblížila navrhovanou podobu opravných prostředků.
Dopolední blok pak uzavřela bohatá odborná diskuse k navrhovaným změnám civilního procesu.
Po přestávce na oběd se otevřel odpolední blok, zaměřený na aktuální otázky civilního práva hmotného. Svou přednáškou nazvanou „Snahy o postih soukromoprávních ujednání prostředky veřejného práva“ jej otevřela JUDr. Monika Novotná, která je členkou představenstva České advokátní komory a od roku 1993 spolupracuje s mezinárodní poradenskou kanceláří Rödl & Partner, v jejíž pražské pobočce vede oddělení daňověprávního poradenství. Její příspěvek byl věnován sílícím snahám státu omezit volnost soukromoprávního jednání subjektů práva, případně těmto jednáním odejmout právní účinky pro některé oblasti veřejného práva, typicky pro oblast daňovou. Taková ingerence státu je nevhodnou kombinací paternalistického přístupu na straně jedné a nerespektováním smluvní volnosti v soukromém právu na straně druhé. Ve svém vymezeném čase doktorka Novotná upozornila na nejkřiklavější případy takové ingerence z poslední doby: neúčinnost právního jednání pro správce daně, záměr zavést novou skutkovou podstatu trestného činu „maření spravedlnosti“ nebo agresivní daňové plánování.
Jako druhý přednášející odpoledního bloku vystoupil rovněž člen představenstva ČAK, advokát JUDr. Michal Žižlavský, a to také s vysoce aktuální problematikou. Jeho příspěvek „Regulace činnosti advokáta – insolvenčního správce de lege lata a de lege ferenda“ se setkal s velkým zájmem. Podle jeho slov se v současné době dynamicky vyvíjejí názory na postavení advokáta při výkonu funkce insolvenčního správce. Česká advokátní komora se tímto tématem opětovně zabývala. Člen představenstva a předseda odborné sekce pro insolvenční právo přiblížil přítomnému publiku závěry, ke kterým Komora dospěla, a zmínil také očekávaný směr vývoje regulace a hodnocení činnosti advokáta jako insolvenčního správce. Zejména zdůraznil, že advokát při výkonu funkce insolvenčního správce nepřestává být advokátem se všemi právy a hlavně povinnostmi, kterými je vázán. Z celkového počtu asi 500 insolvenčních správců jich je současně necelých 400 i advokáty (tedy asi 70 % všech insolvenčních správců, a jen asi 3 % všech advokátů působí jako insolvenční správci), přičemž ČAK dnes nevykonává dohled a nemá kárnou pravomoc nad insolvenčními správci neadvokáty. Přítomnému publiku závěrem doporučil veřejnou skupinu „insolvencevcesku“ na sociální síti LinkedIn, kde najdou všechny potřebné a aktuální informace.
Na snímku zprava: Kateřina Ronovská, Petr Tégl, Filip Melzer, Michal Žižlavský, Monika Novotná a moderátorka Daniela Kovářová.
Následující příspěvek o vnuceném obohacení v podání předního českého civilisty doc. JUDr. Filipa Melzera, Ph.D., LL.M., se věnoval problému tohoto institutu z mnoha úhlů pohledu. Jak doc. Melzer poznamenal, jde o případy, kdy dojde k obohacení jiného, aniž by ten na tom relevantně participoval. Může tak sice dojít k objektivnímu zvýšení hodnoty jeho majetku, avšak současně je třeba brát zřetel na to, že toto obohacení vůbec nemusí korespondovat s vlastními zájmy obohaceného. Ve výsledku by tak byl vlastně povinen platit za něco, co sám vůbec nepotřebuje nebo nechce. Na tento problém reaguje občanský zákoník v § 3001 odst. 2. Ve svém vystoupení se doc. Melzer zaměřil zejména na výklad toho, co znamená nabytí obohacení v dobré víře nebo bez svého svolení, a souvislostí se zákonným řešením obdobných problémů na jiných místech civilního kodexu.
Ve svém příspěvku se další přední český civilista doc. JUDr. Petr Tégl, Ph.D., zaměřil na některé sporné aspekty § 980 odst. 2 o. z., zejména pak na šíři aplikovatelnosti tohoto ustanovení. Jak uvedl na úvod své přednášky, v doposud publikovaných literárních výstupech na toto téma se objevují některé nesprávné názory, které je třeba korigovat. Věnoval se tak rozsahu aplikace domněnek, započetí, trvání a ukončení jejich působení, včetně jejich vyvrácení. V příspěvku, jehož písemné zpracování naleznete na str. XY-yy tohoto čísla BA, provedl i důslednou komparaci s příbuznými právními řády a výsledky jejich doktríny a judikatury.
Jako další vystoupila doc. JUDr. Kateřina Ronovská, Ph.D., z brněnské právnické fakulty s příspěvkem nazvaným „(Ne)veřejnost evidencí svěřenských fondů a údajů o skutečných majitelích“. Upozornila v něm na to, že k 1. 1. 2018 nabyly účinnosti dvě (na sobě nezávislé) novely zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a evidenci svěřenských fondů. Jejich důsledkem je mj. také zřízení dvou nových evidencí: evidence údajů o skutečných majitelích a evidence svěřenských fondů. I když jsou obě vedeny místně příslušnými rejstříkovými soudy, mají odlišný důvod svého vzniku, smysl existence, související přechodná ustanovení i konsekvence. Obě navíc vyvolávají řadu aplikačních nejasností, se kterými se bude muset právní praxe v dohledné době vypořádat. Toto téma zpracovala doc. Ronovská již ve svém příspěvku Evidence skutečných majitelů „v mlze“, který jsme publikovali v BA č. 4/2018 na str. 30-34.
Brněnskou konferenci pak svým vystoupením zakončil JUDr. Vlastimil Pihera, Ph.D. (na snímku), který působí jako vědecký pracovník Ústavu státu a práva Akademie věd ČR a jako counsel v advokátní kanceláři Kocián Šolc Balaštík. Jeho příspěvek „Autonomie vůle a právnické osoby (v kontextu recentní judikatury NS)“ reagoval především na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 387/2016. Jeho cílem bylo stručně načrtnout dosavadní vývoj úvah o míře kogentnosti úpravy právnických osob v českém právu, vystavit je kritice a navrhnout alternativní řešení.
Brněnská konference byla jak tématy, tak i obsazením hodnocena vysoce pozitivně a již nyní se můžeme těšit na její pokračování 24. října 2018 v Ostravě a 29. listopadu 2018 v Praze.
Organizátoři děkují partnerům, Česká advokátní komora zejména společnosti WI-ASS ČR a nakladatelství C. H. Beck za podporu a pomoc.
JUDr. HANA RÝDLOVÁ
Foto IGOR ZEHL